Série zkoumá celosvětový fenomén městského zemědělství. Vyobrazuje chudé čtvrti New Yorku, Nairobi, Varšavy nebo Jerevanu, jejichž obyvatelé využívají vlastní fantazii i dostupné znovu použitelné zdroje ke stavbě nevšedních pěstitelských struktur.

Vizuální esej slovenského fotogarafa Adriana Švece pracuje na pomezí dvou narodností a ukazuje Polsko v nevšedním světle.

Fotografická výstava Müslivec je svým obsahem navázaná na tradičními vnímání myslivosti jako fenoménu, který je historicky spjatý s naší krajinou a společenským koloritem.

Gradient je v obecném smyslu slova směr růstu. Sledováním paralelních linií, pohledu vnitřního a vnějšího. Tyto linie se s určitou frekvencí potkávají a zase rozdělují. Stejně jako jen některé okamžiky zůstávají zachyceny a zhmotněny.

Krajina posedlá tmou je také píseň, kterou končila řada pražských psychedelických večírků, tedy hlavně pokud za pultem stáli Paulina a Mejla. Po hodinách poslouchání českých i zahraničních kapel, snažících se vzít si z šedesátých let to nejlepší a nejdivočejších, po deskách Beatles, Rolling Stones, Doors nebo Floydů přicházejí na řadu i české šedesátky.

Deep sleep je složitější, leží o něco hlouběji v podvědomí. Krajina, tvář mladého chlapce, zrdcadlo na zdi, vše vede diváka ke zvláštní nostalgii a vzpomínkám, ve skutečnosti má však esence celého souboru ryze existencionální povahu. Dospívání je paralela k vnitřní touze, síle a vlastnímu světu.

Fotografická série Kukbuk tvoří obrazový průvodce po české jídelní kultuře. Expresivně vystavěné scény formou vizuálního vtipu pátrají po zvycích a konvencích spojených s českým stolováním. V důsledně inscenovaných fotografiích má každá postava i předmět přesně přidělenou roli.

Možná asi nejvíce symbolická věta pro výstavu s názvem Voda hučí, bory šumí, fotografa Hiepa Duong Chi, který snad právě proto, že vyrůstal v české kotlině, hledá aspekty svých vlastních vietnamských kořenů.S nadhledem komentuje každodennost a zároveň kulturní odlišnost, dotýká se témat jako je identita mladých Vietnamců, s lehkostí jemu vlastní zesměšňuje každodenní xenofobii v české společnosti a pohrává si s tématem české národní hrdosti.