„Sama sobě někdy nerozumím. Ani světu okolo sebe. Tvořím věci, aniž bych v tu danou chvíli věděla proč. Stále hledám. Smysl. Význam. Sebe. Fotografie (a nejen ta) je pro mě uměleckým prostředkem k vyjádření vnitřních pocitů a k vizuálnímu filozofování.

V souboru fotografií a slepých map přemýšlím nad povahou reality. Bez záchytných bodů umožňujících přesně definovat a zakotvit skutečnost se divák ocitá v nekonečném prostoru možností. Na místech, která mě nechala prostě jen být. A která snad i jeho donutí se na chvíli zastavit.

Ve své touze po přesném popisu reality daných míst nacházím paradox – čím více se snažím, tím více mi uniká. Vydávám se do oblasti, kde symboly a významy ustupují do pozadí a umožňují vnímat realitu prostřednictvím vizuální poezie.“

‍

Eva Mořická se zabývá současnou postkonceptuální tvorbou a pomocí fotografie a dalších médií hledá cesty, jak zkoumat hranice lidského vnímání a porozumění světu. Její práce se zaměřuje na vztah mezi obrazem, jazykem a realitou, přičemž zpochybňuje schopnost symbolů a map přesně popsat svět kolem nás. Prostřednictvím diptychů nabízí divákovi prostor k úvahám o tom, co je skutečné, co je subjektivní interpretace a jak se obojí nevyhnutelně prolíná.